JEZERO MLADÍ

Antonín Sova

JEZERO MLADÍ
Tak velké ticho dřímá v hájích, po luzích, vrcholy stromů v světel tonou ilusích, pod nimi tmavé vody utišení, kdo do nich sstoupil, z toho světa není. My níže sestoupili, po pás vhrouženi, nás úžas zachvátil a sladké toužení. A my se rozmáchli po vlnách skvoucích jezerem duší, nikdy nestárnoucích. A slunce, pestré škeble, květy na vlasu a stříbřící se sluncem pěnu, v úžasu šly duše, stříkající věčné rhytmy, z koupele světla do lidského přítmí. šly bílé, růžové a v chóru zpívaly, srn zraky jasnými se dálkou dívaly, neskryty rouchem vlavým kolem boků, šly nestárnoucí bezměrností roků. 126

Kniha Lyrika lásky a života (in Dílo Antonina Sovy, svazek 1) (1922)
Autor Antonín Sova