BALADA O „VÝVRATI“

Antonín Sova

Smrt vešla v rozjasněný, světlý důl. Jím vítr ostrým hvizdem provanul. Šla s dívkou plachou tajně, tajemně. Ji odloudila navždy od země. Doufala dívkatak se chvěl ret: – že musí vyváznout, že musí, musí zpět. Cesty se neznámými stávaly, a stromy řídly, s bohem dávaly. Strom poslední, se zdálo, mlhou čněl. Hle, stupně k hřbitovumramorů běl. Strom poslední tu zbyl, na který srdce vryl kdys ten, jejž milovala, jenž však netoužil. Strom bouřně objala, lačně se přissála, na kůru bílá ňadra svá, rty vtiskala. Byl mohutný strom, silný, hrůzou jal se chvět. Chtěl by ji zachránit, u země zadržet. Než, vyšší mocí v ráz jak bleskem sťat se zvrátil. A přízrak plaché dívky do věčna se ztratil.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby