Zahrady přes noc zkvetly celé růžové,
lesk měly perletí. A hoří duhové.
Přes jejich bílé zdi se nahýbají, děti,
jsou touhou ubledlé. Jak obsypány sněti.
Přivřené povzdálí zvou zlaté veřeje
a smyté zašlostí lákají kročeje, –
ráj zdá se otevřen. Tu možno projít v krátku
a vniknout do tajemství rozkvetlého svátku.
Hned u veřejí strom vás volá poznání.
Nějaké kvílí z květů svadlých pokání.
A zítra zříme: ránem sprchávají stromy,
jich sukovité větve vyschlé ruce lomí.
Zář rudá klesá v barvu nebe šedavou,
špinavé květy v hlínu sprchly lepkavou.
A v tichu čeká srdce rozechvělé,
kdy ztrestají nás hrozní archandělé.