MEDITACE PŘED NOCÍ

Antonín Sova

MEDITACE PŘED NOCÍ
A obilí lenivě praská a šumí, stroj lenivě zpívá, bzučí. Kraj lenivě stmívá se, teskně, jak umí, pod světly řeka hučí. Pod světýlky drobnými Evropa hasne, jež v bezvětří slábnou a čmoudí. Kdys vyplula za rána v pohodě krásné, teď bloudí a bloudí a bloudí. Kdo živý, ten usnul a proto ty smutky, ta veliká před zmatky ticha. A něco jak bolehlav jistý a prudký z těch opilých nocí dýchá. Ne, není však ticho tak, jak se zdálo, teď z hrobů cos mrtví děli: Vám nahoře líp než nám se spalo. A přece jste žíti chtěli. A mrtví se trapně usmívali pod rozdrolenými věnci: Co z života vašeho vyzískali ti věčně kosící ženci? 135

Kniha Lyrika lásky a života (in Dílo Antonina Sovy, svazek 1) (1922)
Autor Antonín Sova