SLÁVA

Antonín Sova

SLÁVA
Ta sláva a ten triumf těžce zasloužený, to mělké lichocení dosud v uších zní. Nějaké kvítí v krok vám stlaly krásné ženy. Táh’ průvod kolem oken hlučný, groteskní. Do výše byl jste vznesen. Hlasy davů řvaly, svět příliš v ostrých světlech zdvižen zdál se plát. Sny něčí odlehlé se o vás obávaly. Druh zapomenutý to byl, jenž měl vás rád. Vždy sám a ruku vrytou na šeď ostré brady, zdá se, že kdysi stejným trpět musil zlem. Ať pochlebné vás neopustí maškarády na místě popraviště odlehlém. 137