V ZEMI KONTRASTŮ

Antonín Sova

V ZEMI KONTRASTŮ
V té zemi kontrastů: jen snily duše bílé, jak blátem doby jít, by prach je netřísnil. Svévole králů mívala tu vděčné chvíle. A slabost lidu vzpoury, směšně krátkých chvil. A podlá přetvářka náš soucit odháněla od mroucích skutečně pod hrdou rouškou svou, a tlupa šejdířů úsudek zviklat chtěla nad psychou doby lstivou, zpupnou, kramářskou, cejch nezasloužený v své horké nenávisti vpálila osobám, jež stály bezbranné, s cynickou radostí, že cejch zbyl na kořisti a jim že za podlost se chvály dostane. V té zemi chuďasů se nízcí běsi rvali, zněl směšněj’ protest, ubožej’ rok od roku. Malincí lidé na velkost si prázdnou hráli, hrot mučednictví vrážíce si do boků. 138