FAUST, DON JUAN A SVĚTEC

FAUST, DON JUAN A SVĚTEC
Faust, Don Juan a Světec. Z jedné matky jsou. A bratři, nemýlím-li se tou domněnkou. Faust prvorozený s Mefistem v duši. Každým dnem pochyby rostou. Svět mní spasit rozumem. Don Juan spásu zří ve smyslech vzbouřených. Svět spasí genij zla. Nad hříchy větší hřích. Jen Světec modlí se. Jdou hlasy z daleka. A sní: Je možnost spásy mimo člověka. Faust Duši hledat šel. Don Juan líčil tvář. Snil Světec na modlitbách. Daleko však zář. Tři nenávidí se. A rvou se díla jich. A rve se rozum s vírou v nadzemské, rve hřích. Sny, činy, modlitby... Dny... Věčné zápasy. Už z oněch bratrů tří nás nikdo nespasí. Na zeměvstoupení čekáme doufající, snů, lásky Herkulové, činů trpaslíci. 140