ŽIVOT

Antonín Sova

ŽIVOT
Šel život a prvý nás chytrácké abecedě učil po bouřlivé mladosti vzdorné, i úslužným poklonám stáří. V nás ještě ty staré lásky tulácké neumučil. Náš řetěz jak denně chřestí, v srdci se démoni sváří. A láska povinnost rdousí a povinnost vzdornou lásku, hřích před ctností paroduje cos v homerickém smíchu. Pláč, mladosti pláč si marně na čele zastírá vrásku. Cos podlého snad se stalo. Bez pádu, bez viny, bez hříchu. Šel život a učil nás devotní abecedě a zbožné. Jen škoda: měl politou řízu otroctvím, vínem i krví. My silně kdys věřit chtěli... A dnes... Je to možné, možné? Zlem potřísněn před námi stál, jenž dobru nás učil prvý. 166