Zdechlinou cítíš věk už překonaný.
Leh’ mezi skutečno a vysněné dnů hlad.
Tam u vysněné zítřka zlaté brány
bys lidi nových duší zřel již rád
a třeba deštěm střel jak v zpěvu ptáků,
by rajských blížili se ku zázraku.
Než... dnešek o zítřek však bojující
je krutý ve své vášní tvořivé.
Jen pravdou je: Že ruce pracující
si prostřou vlastní, prosté stoly své,
že družnost množství jako husté loubí
dá rukám sílu, hnízdo když si sroubí.
Však nemysli, že z vřavy každodenní
pláč uslyšíš už plakat poslední.
Zas budou kořistníci nově narození,
šlapané, smutné duše námezdní,
a mezi skutečnem a vysněným zas hoře
vylévat musíš,... moře, moře, moře...