SOUCITNÝ SONET

Antonín Sova

Tu skříňku se šperky v své samolibé kráse růžovým prstíkem jsi otevřela z rána, snad touhou, zraky všech být všude stopována, jsi vzala šedý šat, jenž mlze podobá se. Ó jak si překrásná, blesk tmavý v oka řase, tvá průsvitavá pleť je z bílých růží stkána; já nevím, nevím sám, proč jsi tak milována pro frási lacinou, jež pravdou býti zdá se. Hrbáček v sousedství, ta dívka bídná zcela, ta dobrá opička by umřít musila svou velkou závistí, kdyby to uviděla. Neb s hlubším srdcem svým, nervosně rozechvěná, jak odkopnutá zvěř se často vzrušila a těžce plakala, že je tak opuštěná.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby