PANNÁM, JEŽ MALOVALA STARÁ CHŮVA

Antonín Sova

Mně tak se črty tužkou v mysl vryly, že ještě znám je, křivé, neumělé, ty krajky kolem čar, to péro chvělé na klobouku a sluník roztomilý. Z čar rovných obrázek, je stvořen v chvíli, kalhotky dole ovroubeny celé, že smíchem bys se neudržel déle, kam s nestvůrkou tou stará chůva cílí. Leč dobře jest, když při hovoru, čaji, učený hostitel nás nudí zvykem, vzít dítě na klín, s nímž si zřídka hrají, jež zaraženo v ovzduší je takém, a pannu nakreslit s tím slunečníkem a na smích děcka hledět chůvy zrakem.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby