MALOSTRANSKÁ SKICA

Antonín Sova

Jak divny jsou mi vždycky ty malostranské domy, v něž věků dávno prchlých tak děsné bily hromy! Jak zvláštní zdá se býti sloh barokní a úzký! Zde jsou tak roztomilé dvou milujících schůzky! Přes erby jasným zlatem pruh slunce dolů padá na obry nad portály, již shrbují svá záda! Ba, mně se často zdává, když v šeru tady kráčím, že hlavička kdes v okně se mihla letem ptačím, že pudrem zaskvěla se a růže nach ji spíná, co menuet zní vážný ve strunách pianina, co matrony jdou staré v svit sálu pološerý a skrz lorgnety hledí v rej tance na své dcery, jimž křížem přes ramena nádhera šátku vzplála, jak Antoinette kdysi jej v pýše nosívala.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby