POLEDNE U OBORY

Antonín Sova

V polos u potoka u schýlených vět břízy(T8f) ležím hledím kterak listím šípy slunce travou mi(T8f) nad hlavou bzuk hmyzu roste a zas hasne mdlý a ztichá(T8f) skal vrabec krouží vzduchem tráva v bahně louky vzdychá(T8f) Ostřejší jsou světla stíny zmizely i drob stopy(T8f) v luč stezce křivola ve své zlato slunce to(T8f) v oboře stín srny kmitnul v dou nasloucha stanul(T8f) z hloubi les tichým echem sekyr zvuk jak tr svanul(T8f) Zas to chvíli naříkalo podalo zaplakalo(T8f) jak poled kobavka slunce skráň mi ovalo(T8f) konejši tráva chlad plaše hnula svými trsy(T8f) zvlnila se rozčeřila jako ve snu dívčí prsy(T8f) Louka jak pláň rozčeře v odstín barev ponoře(T8f) nila se kovem slunce pod úpalem unave(T8f) A jak srna v blescích slunce pod zelenou sosen chvo(T8f) myšlénka plachá sto nad hladinou duše mo(T8f)