DÉŠŤ V SAMOTĚ

Antonín Sova

Déšť drobný šelestí na listech osyk, bříz... Před vlažnou zátopou tu v samotě se skryji.' Ni motýl nevzletí a nezabzučí hmyz, les vymřel znenáhla; v mech velké kapky bijí. Zeleným listovím je černou kůru zřít, lesk tmavé oblohy a smutnou cestu v lese. Jdou chvíle zdlouhavě a v jakýs mrtvý klid se vůně oživlých a skrytých květin třese. A déšť mží bez konce v tmě bouří vzdálených, před zraky sprchává jak okr lupen žlutý, zavíří, zapadá a zmizí v kotoučích a s druhy mrtvými je v lesy rozvanutý.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby