Žluté květy.

Antonín Sova

Žluté květy.
Role Smrti ve tmách žloutnou, kraj se chvěje Smutků loutnou. Kdosi šel a utrh’ květ, tisk’ jej na horečný ret. Starci ještě na mezích víno pijí po doušcích, měsíc sklouzá po jich vlasu, v prsů svislém, svadlém masu. Ještě chvíli posedět – na něco se zahledět – ještě se jim v Pole nechce. Žluté květy šumí lehce. – Nechce se jim umřít. Nechce. [25]

Kniha Vybouřené smutky (1897)
Autor Antonín Sova

Další vydání

Žluté květy. v knize Vybouřené smutky (in Dílo Antonína Sovy, svazek 2) (1922)