SLOKY O PROVINĚNÍ DUŠÍ

SLOKY O PROVINĚNÍ DUŠÍ
Upraviti lepší poměr člověka k člověku, toť jest: zreformovati samo božství.
Z debaty tehdejších dob.
A jak by smír velký nastával již. Zda vykoupení vše obětováno? Proč, duše, proč stále přemýšlíš na sobecké svoje ráno? Kdo pak ti více zbraňoval než ty?, ó sama, v tvém štěstí? Kdo z nadějí vlastních více rval si zelené ratolesti? Kdo byl to, jenž moh’ tak ubíjet den ze dne své vroucnější žití? A kdo to jen přišel sebe i svět a jiné zotročiti? Ty, která to jsi, ať tvá či má, či kdekoho z žebráků, králů, na všech vás, jak vina olbříma tíž spočívá všelidských žalů. 7 I osud příštího člověka jen z vás to krvavě klíčí a z vás to pouta odvěká vzbouřených vězňů křičí. 8