BEZMOCNOST

BEZMOCNOST
Svítá nad krajinou v bílých jarních dnech. A my vlastní vinou hynem v osidlech. V středu loupežníků každý okraden s kletbou na jazyku čeká příští den. Uměli nás obři pevně přikovat, mocní, chytří, dobří, do skonání snad. Obři Kyklopové, Sny a Osudy. Lži a Pravdy nové, klamů obludy. Vzdor nám vzali, něhu, sřízli dravčí spár, na zjevení břehu shasli ohňů žár. 10 Zámky pobořila černých rukou sta, Medusa se vpila naše na ústa. Svítá nad obzorem, lesy kouří mhou. Kam jít s mrtvým vzdorem, s něhou ubitou? 11