ZRAZENÝ SNEM

Antonín Sova

ZRAZENÝ SNEM
O srdcích krásných s údery věčně radostnými kázat chtěl na rozcestí setkavších se věků. Ve vlastním domě však nikdy se potom nesetkal s nimi: Zůstal mu úžas zrazené důvěry ke člověku. O hrdém člověku sníval, o blescích v zraku jeho, ale proč mrzáky za sebou viděl se ulicí plížit? O ženách vykupitelkách života blaženého, – ale proč rozmarů loutky cítil se dotěrně blížit? O láskách, do věčnosti kosmem jež metají klasy, stromy a trávy, prosnil, květný vzmach pokolení. Městy, jež prošel však, záštím své cenily zuby rasy, bolesti jejich hasly jak jepice jednodenní. 13

Kniha Vybouřené smutky (in Dílo Antonína Sovy, svazek 2) (1922)
Autor Antonín Sova