MEDITACE PŘI VÍNĚ

Antonín Sova

MEDITACE PŘI VÍNĚ
Dny fádní jdou jak přípřež dokola, stroj automatu mlátí v poli prázdném. Čeho se srdce, čeho dovolá, klesá-li po propasti svahu srázném? A sníš a vidíš kroužit sokola. To budí touhu v tempu vzletět rázném. Zda podlehne duch aneb odolá? A proč se na to ptát? Dialog s bláznem. Ctihodní dnové! Vím, lze připíjet a odpouštět... Má víno rudý květ! Bůh ochraň dosud nerozkvetlé ruže. Hle, ruka pevně pohár uchopí, ač neví, zda to žalost utopí, či zda se přec jen radost zrodit může? 19

Kniha Vybouřené smutky (in Dílo Antonína Sovy, svazek 2) (1922)
Autor Antonín Sova