VRAK

Antonín Sova

A nechci uslyšet hlas vyčítavý z cest, křižovatek, jejž jsem pominul. Jak hledím nazpět, stříká proud tam dravý. Oh, někdo zmizel tam a zahynul. Já přeplul náhodou a mnozí jiní. My nazí na balvany usedli. Sesláblost, mdlobná únava nás viní z marného žití, výraz ubledlý. O záchraně na pevném břehu sníme, a zdá se nám: Jen slunce vzkřísí zas. Však ne, ne: prudkým sluncem uhoříme. Nám nezvyklý je slunce plný jas. My přepluli. Však hladem vysíleni padáme, každý mře jak procitne. Příšerný zápach mrtvol k zadušení a kolem hlavy tlící, bezcitné. My přepluli, – však pýcha neplá v zraku. My přepluli... Však čin se utopil. Z našeho dalo by se soudit vraku na velké naděje, na velký cíl.

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

654. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Noci na Arkoně. (František Táborský)
  2. Vlny. (Adolf Heyduk)
  3. XVI. Po táboře jak jsem chodil v šeru (Antonín Klášterský)
  4. LIST PŘÍTELI. (Josef Svatopluk Machar)
  5. Ve tři hodiny ráno. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Moře. (Augustin Eugen Mužík)
  7. ZASLÍBENÁ TOUHA. (Jan Opolský)
  8. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  9. POLIBKY. (Jaroslav Vrchlický)
  10. [Úvod] (Jiří Karásek)