TÍSEŇ

Antonín Sova

TÍSEŇ
V prsou nosím, zapřisáhlou zlobu z otravy dnů, jež jsme si stížili. Snů hudbou počínaly, ale k hrobu se krokem skutečnosti plížily. Za rána listí ozlaceným tancem zpívaly kraje: Znáš ten rosy chlad? Teď zkrvácen a s urvaným svým žvancem přemýšlím večer: Dál se rvát? Odbyt a zklamán, s přimknutým rtem hrdým jsem někde propásl svůj okamžik. Jde noc... Nad soustem znechuceným, tvrdým jen hudbám dávných jiter šlu svůj dík. Noc... Ticho je, že ani červotoči se nehnou v rakvích lidských ideí. A teskno mi, jak pohřbů o výročí když do lamp olej přilejí. 25

Kniha Vybouřené smutky (in Dílo Antonína Sovy, svazek 2) (1922)
Autor Antonín Sova