S hrdým úsměvem odešel jsem z luk svých stříbrem zrosených snů(Na)
kde kosatce se houpají kde trávy pláčou vanem(Na)
kde horizont obrovskou modrou klenbou vzpíná se v nekonečno(Na)
les bříz kde po stráních propouští slunce v klikaté stezky(Na)
svítivé mechy v skalách kde doutnají v prorvách tmavých(Na)
Před západem před nocí dychtil jsem dojíti cíle(Na)
při hostině života zasednout poslouchat nekonečnou hudbu(Na)
setkanou z šumu pohybů a lichotných objetí duší(Na)
a z šeptu rozzpívaných žen v umdlívajícím vzduchu(Na)
i toužil jsem zasednout záhy k hostině duchů(Na)
těch kteří mají klíče k tajemstvím budoucích divů(Na)
a k hostině srdcí jež budoucnost učiní velkými(Na)
A toužil jsem z večera po očích jež vítají družně ve dveřích(Na)
po srdcích výjimečných a po duších rozžhavených(Na)
A pak jsem vešel To bylo pohostinství úlisné(Na)
Všecka neupřímnost všecka bída prázdných slov(Na)
všecka pošetilost ukončeného smutného věku(Na)
chladně tě měří davy vpouští a slídí a naslouchá(Na)
našeptává a štve pod maskou diplomata(Na)
liberálně v přípitcích nechává žíti i krále i poslední podruhy(Na)
Boha i papeže vlasť i národy čekajíc na okamžik(Na)
Znesvářit plivnout ti ve tvář seštvat k nejnižším bojům(Na)
Duše však srdce dávno se krčily při těch slavnostních fanfárách(Na)
Tam za dveřmi za dveřmi moře zaťatých pěstí se zdvihalo(Na)