KOSMICKÝ POHŘEB

Antonín Sova

KOSMICKÝ POHŘEB
Den žlutý nad městem byl zdušen kouřů tíhou a vražd svých záměr šerem upřádal, lez’ po střechách, lez’ ulic tmou, vod rýhou, lez’ zákeřně, zář žlutou po zdích tkal. Den žlutý nad městem... A slunce zoufalo si, že bezmocně tak zápasilo s ním. Jím život! po chvílích vykřiknul kdosi, zadrhlým, marným vzlykem posledním. Pak slunce zakousnuté v děsném jícnu den žlutý nad městem vyzdvihnul z par. A v noci několik hořelo svícnů hvězd netečných u obrovských těch mar. 84

Kniha Vybouřené smutky (in Dílo Antonína Sovy, svazek 2) (1922)
Autor Antonín Sova