SENTIMENTÁLNÍ CHVÍLE

Antonín Sova

Zavál chlad mou duší že se schoulila tiše(Na) Zvony nad zaduše mlhami bloudily v dálce(Na) V ní ptáci podzim prona teď svis pavučiny(Na) slici chlad se vlekou v krvavých listech(Na) Stopy opuště vmáčknu do trav pod vodou(Na) a na nich slunce chlad a úžasně vel(Na) ja jen propoušno obrovskými sosnami(Na) zbarve zasmušilou zele přeta temnou(Na) Dotkla se mne úzkost mdloba hynu(Na) zamhouřím oči ja to ve mně divupl podzim(Na) Ale tam v měs tam je přec ny jaro(Na) ale tam v měs tam je přec slavnost na slavnost(Na) Vyšly tam nejkrásnější nevěsty a družičky(Na) vyšly tam davy obdivovat se tyranům hned za na(Na) prapory vetkli na domy slace svátek ješitnosti(Na) a dali chudým trochu se najíst hotoce se oti(Na) Tam zní hudby a tam je teď jaro U mne však chvíle podzim(Na) vše to zní ve mně co mne naučilo být tvrdým(Na) intensivní jas ostře odlišu ci(Na) a schoule myšlenky jež nenašly zahřátých dla(Na) Disharmonie minulosti a ticho budoucnosti(Na) sentimentál protiv skřípa hudba(Na) Mně je dnes chladno a smutno a pusto a hněvno(Na) a nevím nevím nevím kdy se vzpamatuji(Na)