UMĚNÍ SEVERU

Antonín Sova

UMĚNÍ SEVERU
Já slyšel jsem zpěv houslí severních, kdos obrovský hrál k zemím skloněný bizarní úzkost nad vším živoucím, šlehavým vichrem rozšlehaný žal. Jih spal již. Přírodou rozhýčkán, tlel po létech středověku. Vadly formy. Lenivou krví sladké křesťanství truchlivé zmalátnění rozkládalo. Duch severu však ještě tvořil, stál, duch myslící, a zápasící posud, smršť bouřných protiv na svých houslích hrál. Nenávist k ženě, sebezbožnění, zpod smyčce sršel v mlhy přechodní déšť jisker hledajících pochodní. 167

Kniha Vybouřené smutky (in Dílo Antonína Sovy, svazek 2) (1922)
Autor Antonín Sova