To v jaře bylo a na večer(Na)
když sprchaly květy akátů(Na)
tu nejkrásnější z židovských dcer(Na)
jsem uzřel v lesku sabbatu(Na)
Zvuk varhan jakoby ztišených(Na)
zněl v zášeří synagogy tam(Na)
tak jako by plakal něčí hřích(Na)
a svěřoval se temnotám(Na)
V tu dobu křídla veřejí(Na)
se rozestoupila lustrů zář(Na)
svou zalila světlou peřejí(Na)
andělsky krásnou její tvář(Na)
Se schodiště krůček za krůčkem(Na)
v safianových střevíčkách(Na)
koketně držíc šatů lem(Na)
kráčela v světlých polotmách(Na)
U schodiště zástup mužů stál(Na)
se dívat na ten vzácný div(Na)
neb každý z nich si lásku lhal(Na)
a lásky illusí byl živ(Na)
v nároží shluk kočárů(Na)
zaléhal v ohlušivý šum(Na)
dne kouzelného po žáru(Na)
jenž ulice plnil sad i dům(Na)
Tu souvěrci s modlitbou na svých rtech(Na)
tu peněžníci zbohatlí(Na)
tu šlechtici smutní v jejichž snech(Na)
staletí dávných sláva tlí(Na)
tu úžasem jatí chudáci(Na)
tu skeptici žitím zrazení(Na)
tu žebráci krok jichž se potácí(Na)
od zločinu až k spasení(Na)
ji čekali všichni kolem jít(Na)
a potají šatů jejích se tknout(Na)
a o tom jak na ně se dívala snít(Na)
než uchvátil ji davů proud(Na)
I její dávný milenec(Na)
jenž v dětských létech hrál si s ní(Na)
zbledlý tu stál jak s kosou žnec(Na)
když náhle se nad ním den rozední(Na)
ty poprvé dnes u ní zřel(Na)
ze safianu střevíčky(Na)
butony na nichž démant chvěl(Na)
a blýskal se jak zorničky(Na)
prsteny zřel jak z pavučí(Na)
náramky mžily svítivše(Na)
tak pyšně šla jak v náručí(Na)
by toho šla jenž dal jí vše(Na)
to vše to vše co on nedá jí(Na)
co dali jeho soupeři(Na)
ti baroni co tu čekají(Na)
ti kretini smutní bankéři(Na)
Oh náramky zacinkly zvonící(Na)
slech zlatý ten kov Tu zšílel on(Na)
Jak dravec vztyčil se a třesk(Na)
zlé jisté hluché rány tón(Na)
s posledního schodu jak(Na)
se skácela kles k ní ji skryl(Na)
zasmál se spokojeně tak(Na)
a tisk ji k sobě nepustil(Na)