ZAKOTVENÍ

Antonín Sova

Hledat šel visu vzduš hrady neznámých po horách(Na) romanticho milo(Na) Našel zlata a šper v nádherných vysněných komorách(Na) a tolik hrdinských zbra(Na) romanticho milo(Na) Vysně ženy v nich byly novotou poutka zdiveny(Na) jenž se tu zjevil k zemi klonil(Na) Zla pták štěs v kleci tam zpíval na větvi chyce(Na) pramen vod živých tam zvonil(Na) Ale když s mládím zmizely hrady a soutěsky klika(Na) vedou k oknu v str ši(Na) a když se ocitly touhy k nedostupnu kdes přissá(Na) v prachu ulic vždy tišší vždy tišší(Na) z tohoto světa ženu již potkal a pobil na skrá(Na) bouřli k rozry přitisk hrudi(Na) ke krbu nízmu odsoudil ce věk lidský se odda(Na) slunce žhnulo mráz stu(Na) z tohoto světa ženu přitiskl k hrudi(Na) kde se zakotvit přistát kde v svých tech zaslechnout(Na) zlaho ptáka štěs(Na) křídly jenž buší do še gothických oken chce proniknout(Na) s nějakou novou zvěs(Na) svých uvidět štěs(Na) kde být zakotven jakoby v hlubi pohřbe alespoň(Na) v zálivu černa tiši(Na) již lekny pokryly mat a hlaze jako sloň(Na) a zapomenutím ší(Na)