Z pramenů moudré radosti
ten pít šel, žal kdo uctíval.
Nad jeho mocnou žádostí
se přec jen tvůrce smiloval.
Hned z jeho srdce žhavosti
květ nádherný a rudý vzplál,
strom věčné vzrostl mladosti
a plody úžasnými zrál.
A zázrak ten, on neví sám,
kdy stal se, kdo ten vznítil plam.
Jen mní, že úžas, kdož to ví,
to zrodil tvůrčí šílenství:
Na hrdle ještě drápy žalu mít
a polibky v tom tvůrčí ucítit.