SLOKY

Antonín Sova

Je bez lidí, bez příbytků pláň rovná, plochá, písčitá. Strom vadnout nechává snítku v své touze bezmocné. A vítr-li kvílí, vyčítá jak dítě nemocné. Ale když slunce vzhoří, své žhavé růže hází do věčna, zázrak se nový tvoří: Hle, v jiskrách živých od rána pláň pustá, smutná, písečná své zpívá „Hosanna“. O mé dny šedivé, chvíle té nebýt, „Hosanna“ jež zpívá, jak chůd bych byl, naděje bílé nad hnízdy nelítat, – nemoci srdce dát, když chtívá se celé odevzdat.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby