Ten který doufal že zas bude kvést(J5m)
šum jarních dešťů světlých nocí cítil(J5f)
a hovor stromů s větry podél cest(J5m)
jak měsíc svítil(J2f)
Prameny lkaly v horách pod sněhem(J5m)
trávky se sotva světle zelenaly(J5f)
Mdle vstalo slunce člověk stará zem(J5m)
Mízy se nalévaly(J3f)
Tu pozoroval jak by z duše mu(J5m)
prameny tryskly laviny jak s výše(J5f)
by trhaly se dojmu hrůznému(J5m)
tam dole znikly říše(J3f)
Vrcholy všecky v slunci vzhořely(J5m)
divokým tepem zakroužili ptáci(J5f)
a lesy ozlacené pocely(J5m)
dne jenž se ztrácí ztrácí(J3f)
Tu otevřel svá okna dokořán(J5m)
ku spícím stráním které zkvetly bíle(J5f)
by kořenný a horský vál sem van(J5m)
dny ožil smutky chvíle(J3f)
A pak když večery se kladly spat(J5m)
on chtěl i v nocích kvést že čas byl krátký(J5f)
chtěl mocně procítit a prožívat(J5m)
dech všeho sladký(J2f)
co lampy v oknech nezahořely(J5m)
jen šepty zněly hudby utajené(J5f)
hrou narcisů polibky voněly(J5m)
rty žhnuly přichýlené(J3f)