ZÁZRAK

Antonín Sova

Byl bezmoc Tož jej v pouta jali(Na) A myslil si nad vše spravedliv(Na) že osví zem svou v šíři i v dáli(Na) a lid svůj že z drá vyrve dřív(Na) těm kteří jen tmou a hrůzou lhali(Na) na zrak čekace div(Na) V ten den se zdál ješ jim nepatr(Na) když li on velezrádce byl(Na) a bouřil nám mládež vzpoury skvrny(Na) on s prahu svého neumyl(Na) v mučednických že věn trny(Na) on neřil nechť jich vezme díl(Na) Je vinen že světla rozžíhati(Na) on za noci neměl před nem(Na) když rozno je luze spáti(Na) žebra v plášti sedraném(Na) on neměl tam Rozum vyvolati(Na) kde měl se jen sklonit před nem(Na) Byl vinen že luzu bouřil vstala(Na) král zbyteč byl zpustl dóm(Na) Byl vinen ta lidská srdce ma(Na) že štěpovat chtěl jak pla strom(Na) byl vinen i královražda zrála(Na) mu v zpupném tvrdém srdci tom(Na) Tož střelili jej nebyl ce(Na) dosud než sil a hr duch(Na) jenž nad svo vlas rozžal svíce(Na) milovník pravdy a věr druh(Na) všech nás již nad člokem bdíce(Na) srážíme jeho hanby kruh(Na) On teprve s lebkou prostřelenou(Na) hle Evropu na své srdce tisk(Na) on mocnos stal se vyslovenou(Na) když na kaž níz okno třísk(Na) v koby vnik jež mořskou nou(Na) střel rychlos létly od skalisk(Na) On teprve s prostřelenou skrá(Na) se velkým stal v den ten jedi(Na) svět obešel ce a bez ustá(Na) svět burcoval města diny(Na) i veli ticha mrtvých plá(Na) sny mládeže star šediny(Na) V té noci svět ce obcházeje(Na) s tou prostřelenou lebkou svou(Na) a říše své vládu zvrátiv je(Na) svých ští seň hrobovou(Na) i králi a papeži cosi se směje(Na) z těch prostřelených očí dvou(Na) A zrcadlo jak jim přisou k zraku(Na) tam ble jen zeň je skrčena(Na) jak sříce sláva když na sledním vraku(Na) pne k záchra svoje ramena(Na) však buce kol z lidských mra(Na) to odsouze již zname(Na) Dál s prostřelenou lebkou kráčí(Na) dál přes stupy jde součas(Na) i Paříží Tunem Římem a smáčí(Na) svou kr dlažbu bezhlas(Na) a z kapek těch roste dračí(Na) tak straš rychle úžasně(Na)