RANNÍ MODLITBA ADAMA A EVY, STARCŮ

Antonín Sova

Za probuze ky za usměva jitro(Na) Ve stáří stokrát je sladší nežli valo z mlá(Na) skoupější stále Vždyť snad nepřijde jednou(Na) probuditi nás Slunce(Na) Vnuko našich vnu Pojďte si hráti u našich nohou(Na) osmah jako zahněd lvíčata žhnouho je(Na) v květy a sek zabořte la svá ručky(Na) do tykví narejte unika pramen(Na) hrajte v své kos flétny(Na) rozechvějte plíšky(Na) tančete smějte se ti našich kdys (Na) Nepřestal ti tomu ráj jem kdo sil(Na) mlád kdo se chys k poče života aby(Na) okoušel života plo(Na) Evo my končíme ži(Na) Dosud jsme v ráji Dosud jsme neztratili(Na) ničeho z da ni krásy ni z ukry lásky boží(Na) dosud strom života zrami plody se pl a pl(Na) v budoucích pokoleních(Na) Dosud jsme v ráji Tys la se viny Evo(Na) tys o hněvném snila bohu tys čekala Archanla(Na) s plamen svícím mečem však mozek můj chlad a jas(Na) to děl že vel je bůh a že je nekoneč(Na) a života strom že stvořil(Na) by netrestal jím však chválu(Na) by so sám věč si zpíval(Na) Nás nevyhnal nikdo tenkrát(Na) když okusili jsme se stromu života plo(Na) Nám neznám je boží hněv Ne nepřišel nikdy(Na) Archanděl s ohnivým mečem aby nás zahnal s hrůzou(Na) od stromu života(Na) Vždyť jsme tu pod jeho pněm jenž kořeny do li ze(Na) větvemi k nebesům sa(Na) tolik živo co smr tolik rados co boles(Na) tolik Abelových o jako Kainových vzdo(Na) našich stej milovaných sy nešťastných sy(Na) Přejdou však bolesti jako divo bouře v obzoru(Na) přejdou nesmír ticha jako zamlk oblaka(Na) zaschnou rodičů slzy v najích no zrozených(Na) Jako jeleni zdviha parohy roky houstnou(Na) pyš tak vznesou se touhy(Na) ky ó ky za vnu krásnější úsměv(Na) u našich nohou když se jich štěs(Na) Za pohled zvířat plaše se zastavucích(Na) za jejich přítulnost věrnou(Na) Za pramen stude jenž se nám vr k nohám(Na) z hloubky mlčí ze(Na) Za trávník zele na nějž stín si le(Na) prochladlou (Na) Za le černých hukot pozdravu dálky(Na) šiho světa(Na) Nekonečnost je se prostí celým dlouhým životem(Na) za mi před mi za pokolemi před pokolemi(Na) a smysl naší dlou cesty(Na) toť smysl je(Na) Za jitřním zpěvem ptá v nekonečném mlče jeho(Na) bloume od svého mlá(Na) ku věrným očím přičaroni putujem po ce život(Na) k so me srdce(Na) jak vod hladina slunce(Na) Nedohléme nikdy na konec svého ceho je(Na) nedohléme stro že konec květin je žhavých(Na) plachých přítulných zvířat(Na) milucích nás duší di nás obklopucích(Na) Ne ráj lidský konce ne v něm niku slunce(Na) ne ho bez tvo kte jsme zplodili mla kdys sil(Na) v bouřném sil jaru(Na) A teď ráj zdá se nám čím dávno co bylo(Na) Schýleni stářím(Na) nemocni osudem čením smr jež přijde(Na) přivřít nám víčka (Na) vzdáme se li Jeho(Na) Však neznáme hněvu Jeho Nezjevil nám jej nikdy(Na) Nikdy jak mstitel nikdy Bůh varu nás plamenným mečem(Na) Nikdy se nezjevil jinak než utajen ve všem mlčky(Na) v života kráse v divo hrůze varovném zva(Na) Nikdy nás nevyhnal z ráje Život byl počátkem smrti(Na) Zplodivše syny a dcery ku chvále Jeho a svo(Na) lásku jsme věčnou jen vzdali(Na) životu smrti(Na) Vel je Bůh vel je Bůh vel je Bůh(Na) slav a nekoneč(Na) života strom on stvořil(Na) by netrestal jím však chválu(Na) by so sám věč si zpíval(Na)