HLEDÁNÍ

Antonín Sova

A tolik hvězd nám hoří tmou, nad naší zkvétá oblohou. A temno přec. Do stříbra cest stín vrhá les, horečně buší srdce dnes. Pták, pták rve klec. Bych s věčností se potýkal, dál šerem jdu, bych cestu znal v dnů příštích tmách. Bych rokle z dálky zející, vonící bory silicí rozeznal v snách. Bych poznal srdce bytostí, jež bušit slyším blízkostí i lásek, zrad, i nenávistmi, kletbami, osudem stejným, neznámý když trpí hlad.

Patří do shluku

češka, vlastenský, božena, libuše, líba, čech, pleť, pěstovat, vlast, děva

209. báseň z celkových 241

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ty, který nebem neseš hvězdy svoje (Jan Evangelista Nečas)
  2. Před mým oknem (Otokar Fischer)
  3. Ach to by bylo nejlíp snad... (Adolf Heyduk)
  4. Kde domov můj? (Karel Marie Drahotín Villani)
  5. IV. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Pospolitá. (Boleslav Jablonský)
  7. POSLÁNÍ K JUNGMANNOVI V ÚNORU 1817 (Antonín Marek)
  8. Píseň milostničky (Mignon). (Josef Jungmann)
  9. XLI. Štíhlé jiřinky v zahradě (Vincenc Furch)
  10. Motýl. (Václav Antonín Crha)