Jsme zrozeni v dobách těch kdy středověku stín(Na)
na lidstvu spočívá a tíseň nevolnosti(Na)
Tma pověr a zvyků tma jež z otců dědil syn(Na)
a nectná povinnost lži zakrýt přítomnosti(Na)
Tu na pohled starých měst ční chrámy do výše(Na)
smělými oblouky jak před starými věky(Na)
Moc kráčí náměstím a zpívá o pýše(Na)
jak před věky kupujíc a obnažujíc vděky(Na)
Ruch obživy nejisté a drobné tak za dnem den(Na)
vře v obrovském tržišti v zem ukoval nás plazy(Na)
co mozek a bouřící duch ve výších rozvichřen(Na)
mní přeplout překážky a hlubiny a srázy(Na)
Však bystrý li byl náš zrak a ostrá li dýka slov(Na)
my mohli již smluvit se a najít sta sester i bratrů(Na)
zřít slunce jež vyzařovalo kde mnohý stál ztracený krov(Na)
před východem nových věků zřít žasnout zpupnou chátru(Na)
že lidstvo se neléčí krví že božstvo zvuk prázdný je(Na)
jen lidskosti náboženstvím že spojí se propasti úže(Na)
jím otrok se naučí jak okovy rozbije(Na)
a žena jak oddaně přilne k zvolněným pažím muže(Na)