NESPOKOJENÍ ORLOVÉ

Antonín Sova

Výš orli chtěli, ještě výš, kam srdce chce, až tam. Nad srázy skal, jichž neuzříš a kde lze mřít jen sám. A smutní byli orli mí: daleko k slunci je. A dál je k němu v podzimi. Ta výška ubije. Plakali orli v hloubky vod, svým unaveni snem: „My nad nejvyšší vzlétli hrot. Proč k slunci nemůžem’?“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby