NAIVNÍ LEGENDA O MOUDROSTI DĚDŮ

Antonín Sova

Přes louky zelené se vítr smál, však víc kraj neměl, co by lidem dal. V chatrči dítě vypravili v svět. Je krásně v světě, naivní řek' děd. Tam v horách slunce hoří na sosnách, paprsky v jihnoucích se mění krách. Salaše s výšek visí do kraje a podivně zní hudba šalmaje. A děl: Až půjdeš k městům v nový svět, obětní plamen rozžhni duchu hned. On tisíckrát, cos dal mu, odplatí, kdo našel sebe, ten se neztratí. Jen stařeny, jež bol svůj vyžily, ty, děti jichž se nenavrátily, s plačící matkou zřely dlouho ven, až dítě zašlo,... jarní shasnul den.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby