LOVCI KRÁSY

Antonín Sova

Je do noci zakleta ha(Na) kvě i stro i trav(Na) V mlče do tmy si le(Na) pták sně Zlatohlav(Na) Kol krása spí uzavřena(Na) a kvete úsměvy(Na) Kým no objevena(Na) komu se obje(Na) Kol zlákaných do šílenství(Na) jde lov na tisíc(Na) Co smrt Co protivenství(Na) Jen skry jít kráse vstříc(Na) Pták Zlatohlav roste a zdvi(Na) se z ohně nivých per(Na) Co světlo je bles ha(Na) co rozlet to k výším směr(Na) Vše v jeho žhne osvětle(Na) kraj lesy a údo(Na) To požá nala(Na) jak no zabo(Na) Pták Zlatohlav sluncem hoří(Na) Teď sha ztracen v dým(Na) Ó lovče na rychlém oři(Na) zda zmoudřels tajemstvím(Na) Zda krásu jsi uviděl no(Na) se smát neb zaplakat(Na) Zda utils v živém slo(Na) představu žhnou plát(Na) Zda mrtvou a vodou živou(Na) jsi vraždil bys oživil(Na) Ó lovci s touhou divou(Na) kdo z vás tak šťasten byl(Na)