Já poutník byl u cesty v stráni jenž sednul kdy v trávách a v síti(Na)
se večerní dlouží stíny a měsíc již bledý svítí(Na)
Mé o ztrátách mlčely rety a roky a dny že hojí(Na)
já o sobě tajemně mlčel i o ranách v duši svojí(Na)
Však oči mé hořely láskou jíž vyučily mne věci(Na)
a žena i děti a zvířata mého štěstí svědci(Na)
Já miloval všecko co užitkem lidí a krásou být může(Na)
a tak jsem vrost do své země a kol mne zplaněly růže(Na)
A jako strom s posvátným posláním do země vrost jsem a zemí(Na)
se živily kořeny moje a horskými ručejemi(Na)
Jak rušných měst ctižádost pěla a modlitby z chatrčí vznesly(Na)
se s úsvitem denním jak tisíci křídlatými vesly(Na)
by stříbrných vylétlo ptáků já probouzel se tím echem(Na)
již provátý vůní lesů a mechem jich svěžím par dechem(Na)
Roj včel se mi usadil v koruně zvučel vzduch do daleka(Na)
a z dutiny prsou mojich med z bohatých pláství stéká(Na)
Já raněným láskou lék s rosou životodárnou mísil(Na)
jim na puklá kapal jej srdce a k novému žití je křísil(Na)