RUKA

Antonín Sova

Mně umřel mno dra a v ten okamžik(J6m) odveden rukou nezřenou jež bere ži(J6f) Táž ruka pak mne přišla hy pohladiti(J6f) a zastavit mých sl rozpouta vzlyk(J6m) Odvedla pohřbila Však ješ zem jsem til(J6f) na prstech svěc stydnout vosk jenž před tím svítil(J6f) Když hladila mne tu pochopil že táž(J6m) nezvěst ruka cho nemluvňat rod slad(J6f) jinochy vo panny střeží matky(J6f) a že ji k srdci svému přichýlenu máš(J6m) poznal též že kolébku mou kdysi kobala(J7f) do snů jež nikdy již tvá bytost nepoznala(J6f) Pohřbívat křísit vnášet v svět a odšet(J6m) jak na počátku kosmu při zroze(J5f) Mně bude známa již postřehnu ji v den(J6f) tlačenici přimáčkne můj let(J5m) a jako rozmáčknu hmyz mne kosmu vrá(J6f) Z ní slunce utím žhnout zem z ní zahnívati(J6f)