Bůh nás řídí, zachovává,
To sy představ křesťane;
Všeliký dary nám dává,
Bez něj se nic nestane:
Jen jemu se důvěřůj,
Ty sy jeho, on jest tvůj.
Od něj máš vůli svobodnou,
Ale dává ti radu;
Bys nezavedl duši svou,
Nechce tvou věčnou škodu;
Hojně milost rozdává,
Jako otec schovívá.
Cžisté zachovej svědomí,
A tvé napravůj chyby;
Bůh ti dá své požehnání,
A vyplní svý slyby;
Víť on, co tobě slouží,
On tvé dobré rozmnoží.
Nech se jenom Boha starat,
On tebe neopustí;
Vždy beze lsti máš pracovat,
Vyhledávat své štěstí;
On ti dá přiležitost,
Dobře vedsti tvou živnost.
Cokoliv máš, porůč Bohu,
Snaž se být spokojeným;
Nezošklivůj sy chudobu,
Z lenosti nebůď nuzným;
Užívej sylu těla,
By ti užitek dala.
Na statek se nespolehej,
Vynalož ho k dobrému;
Blížním, jak můžeš, pomahej,
Podej ruku bídnému;
Nad darem Božím vládneš,
Z něj oučet kládsti budeš.
Neníť naše povolání
Bohatstvím oplývati;
V tom vezdejším přebývání
Cností se máme stkvíti;
Ta ozdoba jediná
Důstojnost jest křesťana.
Chudoba k zarmutku není
Bídnému uložená,
Když z vlastního provinění
Nebyla zasloužená.
Kdo stratil chléb v zlým čase,
Tomu ho Bůh dá zase.
Bohu důvěřůj křesťane,
On ti tvůj stav uložil;
Jen co on chce, to se stane,
Tvou cestu ti vyměřil;
Cokoliv sy milůj cnost,
Nalezneš spokojenost.
Ani škoda, ani nouze,
Žádná bida, soužení
Tobě odejmout nemůže
Tvé ducha potěšení,
Které z cnosti nabydeš,
V něm k tvému cýly přijdeš.
A modli se v důvěrnosti:
Bože, Pane, otče náš!
Za své sy nás přijal děti,
Veď nás, jak sám dobře znáš;
Tvé správě se koříme,
Tvou lásku velebýme.
Posylní nás v pokušení,
Když bysme zhřešit měli;
Odpůst naše provinění,
Nimž sme tě urazyli;
Odpůst skrz syna svého,
Prostředníka našého.