Což pak ti vlast učinila,
Zrádce, aby se hanila
Od tvé pošetilosti? – –
Pohrdání zasluhuješ,
Že ji věrně nemiluješ,
Syn své matky nehodný.
Jsouť bohatí, y jsou pyšní,
V nevážnosti své přílišní
Rodu cyzozemského.
My, co potřebujem, máme,
Cyzým řádem nezhrdáme,
Jsouliž nad nás vznešeni?
Loupež je obohatila,
Kteráž lidských práv nectila,
Ctné jest sváté právo nám.
My jsme ke všem spravedliví,
Oni s záštím jsou horliví
Na zásluhy všech hodných.
My zásluhy jejich ctíme;
Ale z jejich skutků víme,
Že svou cenu zvětšují.
Oni vtipu jsou bystrého,
A důmyslu jsou ostrého,
Zdravý rozum my máme.
Nejsou větrného srdce,
Jenž se na všech vášních vrtce?
A my nejsme vždy moudří?
Vnitřně plní jsou neřádu,
Jdou pro oko na parádu;
Naše hodnost celá jest.
Oni hledíc do vnitřností
Všech umění a bytností
Méně, než my, vědějí.
Dávno u nás Umka byla,
Se nádherně nechlubila,
Ale dala užitek.
U nás k Bohu jest uctivost
A pořádnost a poctivost,
Oni tou ctí pohrdli.
Chtíce býti bez pověry
Uchopili se nevěry;
My ctnost vírou měříme.
Oni chtějí být svobodní,
Ale my svobody hodní,
My ji máme ouplně.
Užívámeť svého práva,
Moudrý řád jest naše sláva,
Zbujnost jejich právo jest.
Oni svůj trůn ztroskotali,
Poklad vlasti rozchvátali,
My trůn a vlast hájíme.
Ze svých mezý vystoupili,
By přátele obloupili,
Kterýmž my jdem na pomoc.
Své pomezý rozšiřují,
Mečem, kterýmž lid sužují,
A nátiskem ukrutným;
My v svých mezech přebýváme,
Pokoj míti sy žádáme;
Ho nevěrní rušejí,
Kolikráte vítězyli,
Tolikrát sme zamezyli
Svých příbytků otroctví.
Jejich množství nás přemáhá,
Naše ruka jim dosahá
Až do srdce všech tvrzý.
Nechť umějí bojovati,
My umíme odolati.
To od dávna zkusyli.
Cžeší skutky počínáme
A udatně je konáme.
Cžeská zem jest hrdin vlast! –
Což pak tobě učinila,
Zrádce, aby se hanila
Od tvé pošetilosti? –
Pohrdání zasluhuješ,
Že své vlasti nemiluješ,
Syn své matky nehodný!