8. Náděje.

8. Náděje.
O nebem skvoucí náděje, Kde tvá se berla zaskvěje, Tam sladká blahost s blankytu Se ocitá hned k obytu. Kde nebeský tvůj kročí chodchod, Tam útěchy hned roste plod, I ve tvém pouhém obraze K nám zasvítá slast k oblaze. Když svět nás šálí omamem, Dme peruť tvoje balzamem A od nebeských od sadů V hruď leje božskou osladu. Kde chodec dráhou povzdychá A nuzák hladem usýchá, Když růždka tvá tam zavítázavítá, Strast veškera preč klopýtá. 18 Ó sejdi s nebes úporů, Choď kolem v sladkém hovoru A kapej masti líbeznélíbezné, Kde bol a strast se nalezne. Mé vnitro jest dům zlob a mdlobmdlob, Slast každá nalezá v něm hrob, Zveď nade mnou hůl života, Ať mně též radost vzbleskotá. 19