10. Hrob panny.

František Sušil

10. Hrob panny.
Tu pod lípou jest panny hrob, Tu mláď vzal v kořist smrti zob, Tu Morana ji skryla v hrad A zbavila svět skvoucích vnad. To růže byla spanilá, Jenž milostně se rozvila, Leč mráz ji náhle oplazil A vichor zlý ji porazil. Tu lípa z drahých pokladů Dme ochladu a osladu, Tu lilije, tu růže plá, A s oběma si motýl hrá. Tu nad hrobem té světice Bdí v sladkých smutkách hrdlice; To poselkyně míru jest, Již světice šle ode hvězd. 22 Zde věčného jest klidu kruh, Zde perutě své skládá vzduch, A luna stře svou záslonu Co blahou míru oponu. Ó světice tam v zásvětí Teď kveteš v stálém podletí. Kde’s ty, tam nejde nástraha, Tam věčná vládne oblaha. I chci se učiť od tebe, Jak mám se strojiť pro nebe, Bych druhdy s palmou vítěznou Se octnul v blahost bezmeznou. 23