15. Aloa.

František Sušil

15. Aloa.
Zda’s alou zřel v leskotu? Když dostoupila krokotu? Tu při večerním soumraku Z ní rone lesk jak v zázraku. Tu strom, tu tráva v okole Se v čarovném skví plápole. Zrak člověka jak zakletý Zří do té divné osvěty. Leč po té skvoucí ozrači Se vidmo náhle zjinačí. Neb sotva pyšně zasvitla, Smrt ruku na ni vyskytla. Tak svět ten z medu rodí jed, Smrt ze života, z ohně led. I nechceš bráti náuku Si z takých světa propuků? Zlá vášeň – však nač mluviť dál? Jen zvedej žezlo jako král. 32