20. Příteli.

František Sušil

Ty’s do ciziny zavinul, V ní celou myslí pominul. Tam omámila zločinně Tě uma, tvoje bohyně. Ta zavěsila nad tě meč, Že zapomenuls lidu řeč. Zda tato ztráta veliká Ti dýkou v život nevniká? Ó příteli jen zmoudři předc A cizost onu s duše svlec. Jest umou všech um jazyk sám, Jdi kořit se mu v jeho chrám. Tam učiň slušnou náhradu, Že’s zanedbal těch pokladů.

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

229. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 151. Nebuď nikdá duše tvoje hlucha (František Sušil)
  2. Ó NINIVÉ! (Karel Dostál-Lutinov)
  3. Jsou-li tobě jeskyně ty známy, (František Sušil)
  4. 132. Kam se děla starodávná sláva, (František Sušil)
  5. LXXXV. DO PAMÁTNÍKU J. V. (František Ladislav Čelakovský)
  6. 144. Slav i vrahům dobře činit zvyknul (Jan Kollár)
  7. 533. Nad vratami pekla železnými (Jan Kollár)
  8. 44. Hraběnko! ty skrytá pod Kunickým (Jan Kollár)
  9. 89. Před těmi stín, kdož chtí ho lapiť, jen dále utíká, (František Sušil)
  10. 57. Zda i ty? (Jan Petr Jordan)