35. Svíce života.

František Sušil

35. Svíce života.
Svítí světlo všeho míra Celou jeho osnovou, Život blahý rozprostírá V jámu jeho hrobovou. Znáš tu svíci přetajemnou? Ó skloň před ní duši temnou! Jest to Pán náš, lidstva láska, Jenž dal slastí k nám se hnouť. Když nám ducha jala vráska, A hrad se nám počal souť, Tenkrát přibyl ten náš spásce A nás spasil ve své lásce. Svět ten šírý poustka holá Bylby jenom bez Christa, Ráj by byl jen trudná zmola, Život cesta nejistá. Přibyl s hůry a led stájel, Pustý svět ten divem zmájel. 60 Bez něho bych šámal v noci, O lásce bych nevěděl, Bez té jeho bez pomoci Bych v ten svět se zahleděl. Přibyl, zbavil hruď zlých kouzel, By zlý duch nás neobouzel. O má duše, po hodnosti Tuto Páně lásku ceň, Vláhy v olej a vše kosti ProměnProměň v jednu pochodeň, A vše zapal k žertvě stálé K věčné chvále Christa krále. Proměň všechny těla žíly V úvary a okovy, A k nim připoj ducha síly A vše mysli osnovy; Jedno vpiš si do všech listů, Že chceš vždy býť věren Christu. 61