40. Kvítí.

František Sušil

40. Kvítí.
Hle tato krásná zahrada Jak celá sněhem zapadá, A kvítí hořem svadlé Spí v zemi pouchřadlé. Ó nyní rozvij, synu, hruď A zahradu v ní sobě zbuď, A sázej do ní kvítí, Jichž krása věčně svítí. A když tvých útrob oskví sad Se vonným kvítím božských vnad, Bůh zahradník si v nebe Sad přesadí i tebe. 66