52. Touha.

52. Touha.
Ó Pane náš, o věčné SlovoSlovo, Ó chvalozpěve věčný můj, Tvé blaženství je věčně novo A věčný ráj jest život tvůj. Když lyru vezmu ve své ruce A zapěji Tvou pochvalu, Tu postupuje žalost prudce Všech rájských slastí návalu. Ó dobrý Pane, nedopouštějnedopouštěj, By zmohla duši oznoba, Čím nevěra se valí houštěj, Tím víc hoř k Tobě útroba. Ó PanePane, věčná přeradosti, Ó rozkoši Ty věčná má, Když Tebe mám, mám slasti dosti, A v Tobě věčný ráj mi zrá. 82 Když loučiti se duše bude S tím podslunečným životem, Nech, Pane dobrý, tehdá vzhude Ti posledním svým chropotem. A když mě dáte v zemi syrou, V hrob dejte lyru k trofeji, Ať z mrtvých vstana s blahou lyrou Hned Pánu chválu zapěji. 83