59. Věk nový 1864.
Tisícletí nové počíná,
Novou duhu nebe vypíná,
S podivením pátrá po ní zrak,
Jaký tají se tu pro nás znak.
Tisícletí! divných živlů boj,
Světovládný mocných dějů zdroj;
Jaké toky odtad vyplynou?
Přijdou bouřně čili tišinou?
Tisíciletí! jak to dlouhý čas,
Jak co bude, když se vrátí zas?
Najde-li náš národ v pokroku?
Půjde-li mu blahost po boku?
Co díš tomu milý národe?
Zda čas ten tě na smrt nezbode?
Zdali proudům jeho odoláš,
Novou září sličně vzplápoláš?
93
Ó vpiš sobě věčným rydlem v hruď:
Národ Bohu vzdorný padne v suť,
A jen onen národ vyžije,
Jenž se vínkem cnosti ovije.
Tisícletí! Ach ty Bože můj
Při národě našem mocně stůj!
Výhost z něho dav všech svízelů,
Dej mu k stráži kůry anjelů.
Nech ta doba v celém pochodu
K blaženému jest mu obrodu,
Nechť již jednou z bahen vybřede,
Věčné slávy skutky vyvede!
Ó ty dobo, jenž se strojíš k nám,
Ó kéž v moci kroky tvoje mám!
Vodil bych tě rájem života,
Kde tok slastí proudně klokotá!
A ty zašlých tisícero let
Vzejdi k nám sem ještě jednou zpět,
A cos mělo bláhy zásobuzásobu,
Na tu novou vylej na dobu!
Aj ta brána tisíc let se skví,
Kdož to nad ní s láskou čilou bdí?
Národe již v plesání se dej,
Toť tví otci, Cyrill, Methoděj.
94