64. Růže.

František Sušil

64. Růže.
Nebes dítko, krásná růže, Všeho kvítí královno, Není srdce, které může Nebýť tebe milovno. Hvězdy na tě záři linou, Slunko tebe přikájí, Vzduch tě sladkou medovinoumedovinou, Luna rosou napájí. Barva tvoje – roucho lásky, Tvoje vůně – lásky řeč, K obraně co k stráži krásky Trní tobě skytá meč. Sladký vánek ctí tvůj stánek, Zdroj tě chová v obraze, A ten slavík rozkochánek Pohudá ti k oblaze. 102 Píseň lásky ve tvém lůně Napořád se kolíbá, Vše ti kvítí na tvém trůně Kolena svá ohýbá. I to nebe pozdě, skoro, Když se na zem usmívá, Ku příkazu lásky sporo V roucho tvé se odívá. 103